Co si dokážeme představit pod slovem první pomoc? Pro někoho je to velký zmatek, autonehoda a podobné věci, při kterých je třeba zachránit člověku život.
Pro nás to byla soutěž, ve které jsme měli dokázat, co jsme se v poskytování první pomoci za necelé dva roky naučili.
Je pátek třičtvrtě na osm a studenti rozdělení do družstev si ještě jednou a naposled opakují, co je třeba. Správně přivolání sanitky, ošetření při různých poraněních, jako je například zlomenina pánve, popálenina druhého a třetího stupně nebo potrat.
Přichází ta chvíle, kdy se mají jednotlivá družstva přesunout do tělocvičny. Správný nástup a správné seřazení je na místě. V čele každého družstva stojí kapitán, který si po proslovu paní ředitelky a obeznámení s pravidly, jde vylosovat číslo, které ho bude celou soutěž doprovázet. Nervy mají všichni na roztrhání a všichni se modlí, aby právě oni nešli první. Čísla jsou rozdána a jde se na to. Hlavně neudělat žádnou chybu. Tři stanoviště, na každém jiné zranění a jiný počet lidí k ošetření, to bylo jediné, co jsme věděli. Asi se ptáte, co nás tak mohlo celou dobu přidržovat na nohou. Byla to zrovna ta informace o pouhých třech stanovištích. Po otevření dveří prvního stanoviště začínají nervy pracovat naplno, u některých tak, že si myslí, že vše co se naučili právě zapomněli.
Ale ne, to není možné, co kdyby jednou ta situace nastala a my jsme život museli zachránit doopravdy? Každý den je na světě tolik nehod, tak přece musí být někdo, kdo pomůže a zažene svůj strach do kouta. Tepenné krvácení nebo snad resustitace? To je pro některé z nás hračka, tak honem, teď je to jenom na nás.
Po ukončení soutěže všichni čekáme na výsledky naší snahy. Umístíme se v první trojce? Budeme snad poslední? Udělali jsme opravdu vše, co jsme udělat mohli? Snad ano.
A je to tady, opět přesunutí do tělocvičny, poděkování všem zúčastněným a nakonec vyhlášení výsledků celé soutěže. Při zaslechnutí jmen, která se umístila na třetím místě začínají nervy opět více a více pracovat, jelikož se jde na vyhlášení druhého místa. Všichni tleskají a předává se plno cen. Kdo získává první místo? Přece ti nejlepší z nás. Po vyhlášení vítězného družstva, někteří dokonce vypískli štěstím. A nakonec vyhlášení nejlepšího velitele družstva. Po vyhlášení všech výsledků následuje pár fotografií, gratulace a odchod domů.
Každý z nás projevil svoji snahu a dal ze sebe do soutěže vše co mohl. Kdo si myslí, že ne, ať se staví za třídou Z2 a za třídou Z1, kteří celou soutěž prožili naplno a na vlastní kůži.
Pro každého z nás je to vzácný a nezapomenutelný okamžik v životě a každý je rád, že se soutěže mohl zúčastnit.
Mgr. Kateřina Staňková
Odborná učitelka
Je pátek 19. 2. 2010 v 8.50 hod. a paní ředitelka zahajuje Soutěž v první pomoci: " Dobrý den, dovolte mi, abych zahájila dnešní Soutěž v první pomoci žáků oboru zdravotnický asistent třídy Z1 a Z2." Do školy jsme přišli celí netrpěliví a nemohli se dočkat, až půjdeme zachraňovat! Čím více se blížil začátek, tím více jsme byli napjatí! Za naši třídu Z1 se soutěže zúčastnilo 6 družstev. Všichni zdárně prošli všemi stanovišti. I když některá byla dost těžká. Po zdárném zvládnutí ošetření a spočítání bodů, nastalo vyhlášení výsledků. Žáci se umístili v tomto pořádí:
| 3.místo: | Markéta Sychrová, |
| Ivona Braunšlegerová, | |
| Lucie Štěpánková | |
| Ivana Dostálová. | |
| 2.místo: | Vladimír Víšek, |
| Ondřej Pelikán | |
| František Lukáč. | |
| 1.místo: | Vladimíra Tesařová, |
| Alice Odehnalová, | |
| Dominika Přibylová. |
Ze soutěže jsme byli velice nadšení, odnesli jsme si další cenné zkušenosti do života i budoucího povolání a nejraději bychom si soutěž zopakovali!
Markéta Sychrová, třída Z1
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)