Na podzim roku 2009 jsem, jako ředitelka střední školy, byla oslovena zajímavou nabídkou - možností zapojit se s žáky školy do projektu, který rozvíjejí myšlenku sociálního partnerství v evropském měřítku.
Zapojení do Evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu ECVET slibovalo získání nových a zajímavých zkušeností. ECVET má hodnotit určitou úroveň výsledků učení v kvalifikaci. Výsledky učení jsou deklarovány podle toho, co dotyčný zná, čemu rozumí a co je schopen po dokončení vzdělávacího procesu vykonávat. Je zřejmé, že výsledky učení mohou být získány různými cestami a způsoby, v různých kontextech učení a vzdělávání nebo prostředí. ČR je novým partnerem zapojeným do projektu.
V praxi to znamená, že studenti škol vykonají odbornou praxi v zahraničních podnicích. Hodnotí se jejich začlenění, uplatnitelnost, schopnost komunikace a dorozumění, jakož také úroveň odborných znalostí a dovedností. Z hlediska perspektivy jsou to všechno nutné předpoklady, pro vytvoření jakéhosi mezinárodního trhu práce. Myšlenka je to velkolepá, její naplnění je složité.
Vyžaduje to nezbytnou spolupráci mezi vzdělávacími institucemi a firmami a podniky. Hledat v současném ekonomickém systému subjekty, které jsou ochotny přijmout na měsíc studenty z jiné evropské země, je úkol téměř nadlidský. Kdyby se našla cesta, která by otvírala tyto příležitosti, byl by to nesmírný krok kupředu. Osobně považuji konferenci za možný velký přínos dalším aktivitám, které budou rozvíjet takové způsoby spolupráce.
Současně je považuji za velmi přínosné, protože všem stranám - školám i podnikům - ukazují nezbytnost vzdělávání, nutnost komunikace alespoň v jednom světovém jazyce a umožní odhalit to, co je evropskému prostoru společné, a naopak to, v čem je každá země svébytnou a specifickou.